KRÁSNY PRÍBEH

Dievča sa opýtalo chlapca, či si myslí, že je pekná a on povedal nie.

Opýtala sa ho či by s ňou chcel byť navždy a on povedal nie......

Potom sa ho opýtala či by plakal keby odišla a on povedal nie!

Povedala dosť, odišla preč, slzy jej padali dolu po tvári a chlapec ju chytil za ruku a povedal:

Nie si pekná, si nádherná, nechcem byť s tebou navždy, ja potrebujem byť s tebou navždy a neplakal by som keby si odišla......... zomrel by som...........

ČO JE OZAJSTNÁ LÁSKA?.

Chlapec a dievča išli na motorke väčšou rýchlosťou ako mali.

D: Spomaľ prosím, bojím sa...

CH: Nie...je to zábava

D: To teda nieje...prosím spomaľ...

CH: Fajn...ak mi povieš že ma miluješ...

D: Milujem ťa...spomaľ už...

CH: Teraz ma objím...ako by to malo byť posledný krát.. Dievča ho objíme...

CH: Môžeš mi dať helmu dole a nasadiť si ju??...Zavadzia mi...

Na druhý deň v novinách: Motocykel narazil do budovy kvôli zlyhaniu bŕzd. Boli na ňom dvaja ľudia, ale iba jeden prežil. Pravdou je, že chlapec v polovici strmého kopca zistil, že mu vypovedali brzdy, ale nechcel aby to jeho priateľka vedela. Namiesto toho chcel, aby mu povedala, že ho naozaj miluje, posledný krát pocítiť jej objatie a potom jej dal svoju helmu napriek tomu, že to znamenalo jeho smrť, len kvôli tomu, aby ona mohla žiť.

HROB

Všade bolo horko na zadusenie, iba na cintoríne bol nezvyklý chlad popretkávaný žilkami bolesti. Za vysokou lipou v rohu cintorína bol hrob, ktorého náhrobok pútal pozornosť ľudí, ktorý občas zašli na samý koniec cintorína s túžbou nájsť niečo zvláštneho. Z náhrobku vyžarovala krásna tvár mladej dievčiny, kde vyzerala byť veľmi šťastná. Jej úsmev bol taký krásny, akoby nepoznala nič krajšieho, než lásku a krásu. Pred hrobom stál chlapec a smutne sa díval na náhrobok s citátom: "Kde všade budeš, nájdeš ma vedľa seba!" Chlapcovi mohlo byť 18, možno o rok viac. Stál tam v tieni lipy, v rukách držal kyticu margariet. Hladil ich hlavičky. Na ruky mu chvíľami padali slzy.
Ja som stála kúsok od neho s trochou zvedavosti a veľkou dávkou bolesti som ho pozorovala. Stál tam už tri hodiny. ani jeden krát sa neotočil, nepozrel inam, len na tvár tej dievčiny. Pristúpila som bližšie, aby som mu videla do tváre. Nevidel ma. Možno by ani nevnímal, keby som ho oslovila. Bol veľmi pekný a mne sa zdalo, že som krajšieho chlapca ani nevidela. Bolo divné, že taký chlapec teraz nie je na plavárni, kde by ho určite obletovalo mnoho dievčat, a že tu stojí a padajú mu z očí slzy. Keď som zazrela jeho ústa, videla som, že sa s niekým rozpráva. Ale nikto tam nebol. Až po chvíli som si uvedomila, že tie slová patria niekomu, kto už večne spí. Boli to slová, pre to neobyčajne pekné dievča. Šepkal niečo, ale ja som mu nerozumela. Až po chvíli mu vzlyk zosilnil hlas: "Prečo si mi odišla?"
V tej chvíli by som sa bola najradšej vytratila, aby som nebola svedkom tej hroznej skutočnosti. Vtom položil na hrob kvety, utrel si oči a vtedy ma uvidel. Na chvíľu sa zastavil svojimi modrými očami na mne. Bol to pohľad zlý a krutý. Ale bolo zvláštne, že jeho hlas nebol vôbec taký. Spýtal sa ma: "Nepotrebuješ niečo?"
Nezmohla som sa na slovo. Opýtal sa znova, ale ja som sa rozplakala. Podišiel ku mne a povedal mi, aby som neplakala, že život je krutý. Chcela som sa ospravedlniť, ale nezmohla som sa na slovo. Doviedol ma k lavičke a požičal mi vreckovku. Utrela som si oči. Chcela som mu pomôcť v takej trápnej chvíli a konečne som vyhŕkla: "Prepáč, nechcela som!" Povedal: "To nič " a začal rozprávať svoj príbeh.
"Volala sa Niky, vlastne Nikola ale všetci jej tak hovorili. Začali sme spolu chodiť na diskotéke. Páčila sa mi a tak som ju pozval tancovať. Potom som ju pozval na pohárik vína. Pripadala mi ako bohyňa krásy, ktorú mi poslal sám Boh. Na druhý deň sme boli spolu na plavárni, kde som ju prvý raz pobozkal. Potom prišlo veľa pekných dní. Chodili sme spolu von a po pol roku sme sa prvý krát milovali. Boli sme šťastný. Chodil som jej oproti ku škole a ona mne zasa k priemyslovke. Iba jeden raz sme sa pohádali, no netrvalo to dlho, ani pol hodiny a už sme boli uzmierení. Chodili sme na koncerty, na hory. Požičiavali sme si veci a chlapci a dievčatá nám začali hovoriť manželia."
Keď mi to Jirka, volaný Mike rozprával, bolo mi strašne do plaču. Nedokázala som udržať slzy, plakal i on. Kvitnúce lipy boli jediným svedkom nášho rozhovoru. Jeho oči vyjadrovali taký smútok a žiaľ, aký som dovtedy nevidela a nezažila. Bolo to hrozné, vidieť chlapca plakať.
"Keď mala 16 rokov, chodili sme spolu práve rok. Oslavovali sme to s kamarátmi na chate. Potom sme sa išli kúpať. Bolo to krásne, keď sme celý deň a celú noc mohli byť spolu a plánovať do budúcnosti. Ráno potom kamaráti odišli a ony zostali sami. Raňajky v tráve sa im zdali slávnostné. Cítili sa v tej chvíli najšťastnejší na svete.

LÁSKA

Bolo to presne večer na Svätého Valentína, keď sa Roman rozhodol vyznať svojej najlepšej priateľke Silvii lásku. Veril v to, že aj ona jeho ľúbi. Kúpil jej krásnu kyticu plnú rozmanitých kvetov a zazvonil pri jej bránke. Otvorila mu práve ona. On jej podal kyticu a začal: "Silvi," začal Roman pomaly "sme kamaráti už veľmi dlho. Vždy sme sa jeden druhému otvorili a mohli sa jeden o toho druhého oprieť. Dnes sa ťa ale chcem spýtať niečo veľmi dôležité.

Nechceš so mnou chodiť?" Silvia sa na neho prekvapene pozrela a povedala mu: "Tie kvetiny sú naozaj nádherné, ale neviem, či by sme mohli spolu chodiť. Ja som k tebe nikdy nič viac ako kamarátstvo necítila a preto asi nie." "Aha." povedal Roman sklamane. Ani sa viac nesnažil o to ju presviedčať. Miesto toho sa rozlúčil a pobral sa na svoje obľúbené miesto - v parku. V noci tu bývalo krásne a keď bolo ešte vidieť na nebi všetky hviezdy, tak to úplne žiarilo. Vtom počul za sebou kroky. Otočil sa a za sebou uvidel Dušana. Vyzeralo to tak, že mal už v sebe aspoň promile alkoholu "Nazdar. Čo by si rád?" Tak som sa dopočul, že vkuse chodievaš za Ivanou a rozprávate sa o mne." "Sme len kamaráti a nemusíš sa ničoho obávať. Ja ti ju nechcem preberať." odpovedal mu Roman. Dušan však tieto slová nepočul. Miesto toho vytiahol spod bundy nôž a v podnapitom stave sa neho vrhol. Roman toto nečakal a tak sa stalo, že ho Dušan bodol rovno do brucha. Nôž následne vytiahol "To aby si vedel, že nechcem, aby si za ňou chodil. Potom odkráčal preč. Roman mal plné telo bolesti, ale vedel, že tu nemôže ostať. Musí ísť niekam, kde sa dočká pomoci. Domov to mal veľmi ďaleko. Rozhodol sa preto ísť znovu za Silviou. S veľkou námahou k nej dokríval pričom rukou sa pevne držal za brucho, aby aspoň trochu stlmil krvácanie. Zazvonil toho dňa už po druhý raz. Silvia mu opäť otvorila a keď si všimla, že jej najlepší kamarát je zranený a krváca strašne sa preľakla. Pozvala ho ďalej a položila ho na posteľ. Na ranu mu dala čistú namočenú utierku a potom zavolala sanitku. Povedali, že prídu čo najskôr. Romanovi sa stav vôbec nelepšil a Silvia sa dokonca strachovala, že horší. Roman nebol schopný normálne rozprávať. Zvládal iba šepkať a strašne ťažko sa mu dýchalo. Prešlo 10 minút a sanitka tu stále nebola. Roman vtedy povedal Silvii nakoľko cítil, že už umiera: "Vždy som ťa ľúbil láska moja. Bola si pre mňa všetkým." "Aj ja ťa ľúbim Romanko." povedala mu Silvia a na náznak svojich slov sa nahla k jeho perám a jedinýkrát v živote ho pobozkala. Hneď potom Roman vydýchol naposledy. Umrel jej priamo v náručí. Silvia nevedela čo má robiť. Bola strašne zúfalá, lebo si uvedomila, že už nikdy mu nepovie ako moc ho ľúbila. Nikdy mu to nevedela povedať a teraz sa to už ani nedozvie. A čo Dušan. Na druhý deň sa prebral a keď zistil čo sa stalo priznal sa na polícii a dostal doživotný trest. Silvia dodnes chodí na hrob Romanovi a vie, že aj keď sa ešte v živote ešte určite zaľúbi, už nikdy nebude ten človek taký ako bol práve Roman. Ten ju naozaj úprimne ľúbil a ona mu nevedela povedať, že aj ona jeho.

KRUTÉ :((

Lukáš.Jméno dítěte,které chtělo být jiné.Chtělo být alespoň trochu samo sebou.Podařilo se mu to,alespoň do té doby než potkal JI.To ona mu zničila jeho štěstí a vlastně i jeho celý život.Začneme od začátku:

Bylo mu 15.V den jeho narozenin nastala u něj veliká změna.Nechtěl být jako ostatní povrchní kluci,se kterými se stýkal každý den.Proto se změnil.Rodičům se to nejdřív nelíbilo,ale pak si zvykli.Ve společnosti to už bylo horší. A to jenom proto,že se stal...EMO KID...

Tmavě hnědé vlasy spadající přes oči.. namalované oči,které jen málokdy ukazoval..typické tričko a upnuté kalhoty.. odznaky..pásky.. a náramky z šátků.. a dokončil to botami značky converse..byli červené s modrými kaničkami.Takhle teď tedy vypadal Lukáš.Nestyděl se za své city.Bez problémů je dával najevo a na nic si nehrál.Ale pak potkal ji.Byl zrovna na nějaké párty u kamaráda a ona stála ve druhé partě.Koukali na sebe celou dobu,ale pak se začali bavit.Vyměnili si icq a už to neřešili.Až druhý den ráno,když zapnul počítač a icq se mu objevila prosba o autorizaci si na ní vzpomněl. Ty hluboké až nazelenalé oči měl pořád před sebou.Napsal ji jestli by neměla zájem se sejít.Odpověď byla kladná..

Hned odpoledne ji viděl na houpačce na místním hřišti.Měla to co včera a jemu to vyhovovalo.Takhle to chodilo každý den.Psali si,když nemohli být spolu,ale snažili se být pohromadě co nejdéle.A tak to šlo dva roky.Oběma bylo 17.Chtěl se s ní zase sejít.Vymluvila se,že nemá čas.Bylo mu to divné,ale víc to neřešil a šel se projít sám.Měl rád samotu.. tedy vlastně jen do té doby,než ji potkal.Na okraji města byl lesík,kam chodil nejraději.. bylo tam ticho a klid.Tentokrát ale zaslechl až podezřele známý smích.Šel podle hlasu a uviděl ji s..Karlem.Jeho nejlepším kámošem.Nedělal si ukvapené závěry,nevěděl co tu dělají a možná to ani nechtěl vědět,ale bylo pozdě.Jakmile zaslechl svoje jméno přikrčil se za strom a poslouchal.Věděl,že to není hezké,ale.. musel.Předem se oběma omlouval.,,Mám ho v hrsti.. můžu ho ovládat jak chci.. chová se opravdu jako malé dítě.." ani nedopověděla a oba se rozesmáli.Lukáš se prudce otočil a vyběhl pryč z lesa.Věděl kam půjde.Na okno do jednoho opuštěného domu.Bylo tam krásně..Zapálil si.. a to už dlouho neudělal.

Zklamali ho.. oba.Ale proč?? Co jim udělal tak strašného,že se mu odvděčují takovýmto způsobem??

Nevěděl..a ani o tom nechtěl přemýšlet.Zahleděl se do dáli a potom pod sebe.Neuvědomoval si co dělá a stoupl si na rám.Chystal se skočit,ale na poslední chvíli se zarazil..Vzpomněl si na cigaretu ve své ruce a tak ji típl.Až potom mohl v klidu skočit.Rozloučil se se všemi,které měl tak rád.Se všemi,kteří ho celou dobu podváděli..Odrazil se a skočil.Přímo před auto,které už nestačilo zabrzdit.Byl na místě mrtvý.Zemřel tak mladý,vždyť mu bylo teprve 17. a to kvůli dvěma lidem,na které se vždy spoléhal...Krásný kluk,do kterého by jsme se všechny a možná i všichni zamilovali už tady není vinou těch dvou.. a já je za to do smrti nenávidím...Proč to muselo dopadnout takhle?? Ptám se na tuto otázku každý den minimálně desetkrát,ale odpovědi se mi nedostane..škoda.. už ani nedoufám.. vše je totiž ztraceno..tak neurážejte EMO KIDS.. vždyť jsou to také jenom lidi a ve většině případů mnohem lepší než kdokoliv jiný..

Death EMO kid..